Pokud máte v oblibě kreslené příběhy o králíčkovi-samuraji Usagim, možná si vzpomenete na povídku, v níž se utkal s potulným námezdným zabijákem a jeho malým synem v kočárku. Jednalo se o převzaté postavy, které nejprve vystupovaly ve vlastním kresleném seriálu a následně se dočkaly také filmového zpracování. Snímek nazvaný „Řeka smrti“ je v pořadí druhou části popisující osudy zvláštní dvojice.

Ogami, mlčenlivý mistr meče, prochází v neklidných časech Japonskem a vydělává si svým uměním. Za patřičnou odměnu kohokoliv najde a zlikviduje. Neklade zbytečné otázky a jeho schopnosti vylučují neúspěch. Spolu s ním putuje i malý syn, vezený v kočárku plném zbraní. Malý Daigoró však není jen nevinné dítě, ale regulérní otcův pomocník schopný zasáhnout v nebezpečné situaci. Oba dva jsou trnem v oku mocnému klanu, který po jejich stopě vysílá skupinu ninjů, elitních zabijáků. S pronásledovateli v patách přijímá Ogami nový úkol, zabít jistého muže, chráněného hrozivou trojicí bojovníků, dokonale ovládajících velmi netypické zbraně. Cesta plná krve a mrtvol může začít.

Vážný, místy až pochmurný film vyniká zvláštní atmosférou. Ačkoliv se vše odvíjí ve volném tempu a vlastní souboje nikdy netrvají více než pár vteřin, je divák od začátku vtahován do děje způsobem, který vylučuje možnost nudit se. Schéma, tvořené cestou přerušovanou tu a tam souboji, může vypadat až moc jednoduše, ale v průběhu filmu pochopíte, že bohatě stačí. Snímek se dostává nezadržitelně do krve a rezolutně z ní odmítá odejít. Jde o ten případ, kdy ještě dlouho po skončení přemýšlíte o tom, co jste právě viděli.

Představitel hlavního hrdiny svou roli zvládá na výbornou, i když se nepotřebuje nějak výrazně projevovat. Jeho tichý, vážný zabiják působí realisticky a přirozeně, a stává se protikladem ke svému synovi, který na několika místech svou dětskou bezstarostností odlehčuje temný příběh a vnáší do něj hřejivý pocit lidského tepla.

Na straně protivníků pak vedle hlučných potulných samurajů a ninjů budí respekt trojice zabijáků. Charismatických, čestných a z toho důvodu sympatických. Stejně jako hlavní hrdina dělají to, za co dostali zaplaceno a nikdy ani na okamžik nesleví ze svých zásad, podle kterých neublíží nikomu, kdo je nechá na pokoji. V některých okamžicích až litujete, že stojí zrovna proti Ogamimu a nebojují s ním v jednom šiku.

Ve filmu si však nemůžete nevšimnout jednoho zajímavého prvku – samurajský příběh doplňují prvky, známé z japonských gore filmů, zde především proudy krve tryskající ze zasažených protivníků, kteří v zápalu boje přicházejí o končetiny i jiné části těla. Kupodivu to nepůsobí jako pěst na oko, ale dochází ještě k prohloubení syrové atmosféry a ke zvýšení realistického dojmu z drsného prostředí, v němž se snímek odehrává.

„Řeka smrti“ představuje velice zdařilý příspěvek k u nás vydaným filmům se samurajskou tématikou. Kromě efektních soubojů nabízí v některých pasážích i velkou dávku poetičnosti a díky své zdařilé atmosféře představuje nevšední zážitek, který jen tak snadno nevymizí z paměti. Zájemcům o japonské filmy lze jedině doporučit, ale zajímavou podívanou může nabídnout i lidem, kteří pojmy jako katana nebo bushido nikdy neslyšeli.

90%

Režie: Kenji Misumi
Hrají: Tomisaburou Wakayama, Akihiro Tomikawa, Kayo Matsuo, Sin Kishida, Shougen Nitta, Izumi Ayukawa, Minoru Ooki, Akiji Kobayashi
Japonsko, 1972