CSFD IMDb WWW US Recenze

Jde nesporně o naprosto ojedinělou a originální úchylnost, na kterou musel přijít skutečně mimořádně chorý mozek. Je jím kontroverzní nezávislý americký režisér Harmony Korine, mnohými zatracovaný, mnohými obdivovaný, u jehož filmů se nedá s určitostí říct, jestli jde o brak, nebo o neobvyklou formu umění. Možná vás překvapí, že stejný člověk měl nedávno i u nás v kinech snímek Spring Breakers. A ve Vojížděčích vodpadků zaujal nejen pozici režiséra, ale i scénáristy, kameramana a jednu z hlavních rolí.

Film sleduje společenství asi půltuctu senilních retardovaných pošuků, kteří se nezapojují do běžného životního procesu a místo toho posedávají na verandě, vykládají si oplzlé homofobní vtipy, jezdí na kolech a tahají za sebou plastové panenky na provázku, občas někoho zabijí (bez legrace) a především rozbíjejí věci a souloží se stromy, s domy cizích lidí a s popelnicemi.

Celý film je stylizován jako opotřebovaný dokumentární záznam z VHS kazety. To znamená, že obraz je velmi nekvalitní, má špatnou hloubku ostrosti, občas přeskakuje nebo zcela vypadne. Film je strašlivě laciný přímo úměrně k tomu, že vyhlíží jako špatné home video. Jestli měl rozpočet 10 dolarů, tak je to hodně. Nepočítejte s nějakým svícením nebo obrazovou kompozicí, dneska byste kvalitnější video natočili na mobilní telefon.

Snímek nemá děj a je pouhým sledem nenavazujících a nesouvisejících epizodek, které se pravděpodobně natáčely někde na skládce a v okolí. Navíc obsahuje ty elementy, které se v režisérově filmografii vyskytují častěji, jako je záměrné opakování banalit (stepování, písničky), extrémně dlouhé záběry a na konci se dokonce snaží o nějaké poselství a seriózní vyznění, což mi připadalo vyloženě bolestné. S pár kamarády bych po pár pivech klidně dokázal natočit něco podobného a bylo by to vtipnější a zábavnější (pokud bych tedy měl chuť něco takového natáčet). Tohle totiž není vtipné a zábavné skoro vůbec (ústřední nápad s ojížděním všeho možného radikálně ztratí na vtipnosti po pěti minutách) a i přes stopáž nepřesahující 80 minut se to zdá být nekonečně dlouhé a úmorně nudné.

Takže shrnuto – v podstatě esence toho, co na filmech nesnáším.

Nyní si dovolím ocitovat, co o filmu píší na stránkách Festivalu otrlého diváka (kde byl letos film ke zhlédnutí). Bavil jsem se u toho víc, než u filmu samotného: „Projekt, který by nejlépe vyzněl promítaný na záchodě, nemusíme nutně číst jako odzbrojující vizi lidského úpadku. Jde totiž zároveň o svéráznou groteskní poctu všem pitvořivým idiotům dneška, jejichž život připomíná nepřetržitou oslavu konce, během níž se mohou naplno věnovat felaci stromů, ojíždění popelnic, falešnému zpěvu, demolici elektronických přístrojů, odpalování petard, nonsensové poezii, stepu, pojídání lívanců s jarem, strkání žiletek do ovoce a mnoha dalším líbezným kratochvílím. Vojížděči vodpadků je okouzlující „hororový“ vaudeville, zábavně nostalgické a nihilistické gesto namířené proti vážnosti a kašírovanosti všeho druhu.“

Doufám, že už to nikdy nebudu muset vidět znovu.