Colee (Rachel McAdams) a T.K. (Michael Peňa) se po zranění ve válce v Iráku vracejí na měsíční propustku a rekonvalescenci zpátky do Států. Náhoda je svede dohromady s Fredem (Tim Robbins), který právě odsloužil své poslední okamžiky a taktéž je po zranění poslán domů, tentokrát již natrvalo. Fred to považuje jako šanci na konečně řádné věnování své rodině. Díky výpadku proudu na letišti se tito tři vojáci vydávají ve vypůjčeném autě na cestu za svými známými, každý za jiným účelem a s jinými představami. Colee chce vrátit rodičům kytaru svého mrtvého přítele a T.K. míří za svou snoubenkou, kterou chce zpravit o svém delikátním zranění. Zpočátku vše vypadá tak, že tři osudem spojení lidé zažijí vcelku normální cestu. Náhody, překvapení, tragédie, bizarnosti, ironie osudu, paradoxy a hlavně životní pravdy na sebe nenechají dlouho čekat a jejich životy projdou proměnou. To, za čím mířili, s jakými myšlenkami a s jakým odhodláním nakonec nedopadne přesně tak, jak předpokládali.

Díky všemožným filmům o národních hrdinech (kterými bývají většinou vojáci nebo John McClane) nám tihle patrioti začínají postupně docela ležet v žaludku. Tady je ale uvidíme úplně v jiném světle, především tedy z jejich pohledu na věc. Vracejí se domů s jistými touhami, těšením a doufají, že si konečně užijí svobodu a své milované. Pravdou ovšem je, že někteří z nich se (ne)dočkají právě toho, v co doufali. Film ale není jen dramatem, je zároveň lehce laděn i do komedie a když už na ní přijde, skutečně se pousmějete. Nebudete se lámat smíchy, prostě se vám rty potěšeně roztáhnou a vy si řeknete, že tohle se vám také už někdy stalo, nebo může stát. Celý snímek má totiž velkou míru uvěřitelnosti. Je hodně ze života, plný eskapád, která se mohou stát komukoliv – vaší tchýni, psovi i bratranci z pátého kolena.

Charaktery hlavních postav jsou velmi propracované a během sledování jejich poznávání a vývoje si budete všímat všech jejich odstínů. Příběh se vypravuje pohodovým, klidným tempem, takže kdo nemá rád přílišnou složitost děje či naopak každou vteřinu nový poznatek bude mile potěšen. I střih je koncipovaný velmi klidně, žádné zmatené úseky ani nepřehledné pasáže. Samotná road movie vám možná připomene některé žánrově podobné filmy, jako Thelma a Luisa, Zrůda, Bezstarostná jízda nebo variaci na teen-komedie jako třeba Sex drive. Nečekejte ovšem nic podobného. Čekejte originální, inteligentní a zralé zpracování, které by v mých očích mělo aspirovat na nějaké to ocenění, jelikož si to zaslouží více než mnohé jiné nominované filmy (ano, narážím na Oscary a podobné přetvářky). Tim Robbins u mne zapůsobil mnohem víc než v Shawshanku, Michael Peňa naznačuje, že World Trade Center byla chyba a spravuje si vlasteneckou náladu v The Lucky Ones a Rachel McAdams je jednoduše roztomile milá, krásná, odolávající a…rozkošná.

Neil Burger (Iluzionista) je určitě talentovaný režisér i scénárista (spolupráce s Dirkem Wittenbornem) a zdá se, že pro jeho styl začínám mít slabost, neboť i Iluzionista mne očaroval a taktéž ode mne dostal podobné hodnocení. Jsem zvědavý, co vyprodukuje příště, budu ho bedlivě sledovat. Každopádně The Lucky Ones dávám oba palce nahoru.

95%

Režie: Neil Burger
Hrají: Rachel McAdams, Tim Robbins, Michael Peña, Annie Corley
USA, 2008, 115 min