Jméno Oshii u nás nepatří k nejznámějším. O něco lépe si vede jeho film Ghost in the Shell, který v českých luzích a hájích patří k velice oblíbeným a pochvalovala si ho spousta lidí, kterým jinak anime nic neříká. Nuže vězte, že přičinlivý Japonec Oshii režíroval také jiné filmy. Mimo jiné pochmurný snímek Avalon, který u nás pod názvem „Smrtící Avalon“ odvysílala i Česká televize. Pamatuji si, že běžel ve velice pozdních hodinách, bez jakékoliv předchozí reklamy a že mě zaujal už stručný popis v programu. Ono japonsko-polské sci-fi přeci jenom nedávají každý den.

Hned na úvod řeknu, že jde o jeden z nejméně doceněných filmů vůbec. Kdo ho viděl, nadává, jak je to nudné, amatérsky udělané a tak podobně. Přiznám se, napoprvé mi to taky nic moc neřeklo, s každým dalším shlédnutím se pak hodnocení velice rychle zvedlo. O co tedy jde?

Ve velice blízké budoucnosti (nebo přítomnosti, popř. nepříliš vzdálené minulosti – vůbec na tom nesejde) se spousta lidí baví hraním nelegální počítačové hry Avalon. Ta nabízí oddechové chvíle ve virtuálním světě, kde dnem i nocí zuří konveční válka. Pokud jste hodně dobří, můžete si hrou vydělat i slušné peníze. V čem tkví problém? Inu, když ve hře zemřete, a to se stává často, může se vám něco nepěkného stát i v běžné realitě. Film sleduje osudy jednoho z hráčů, dívky Ash (Malgorzata Foremniak), která trpí chorobnou potřebou dostat se do nejvyšší úrovně hry, považované mezi hráči za pouhou legendu. Není se čemu divit, nikdo se z ní totiž ještě nevrátil.

Pokud vás zaujal trailer a těšíte se na pořádnou akci, hned na úvod zchladím vaše nadšení. V té minutě a půl vidíte takřka všechno, čemu se dá říkat akce. Zbytek tvoří nepříliš zajímavé dialogy a především velice dlouhé scény, kde se nic, ale opravdu nic nestane. K tomu můžete do škatulky záporů přidat plno dalších věcí. Herci působí skutečně toporně a jejich výkon odpovídá spíš amatérskému filmu party studentů, která jedno odpoledne života věnovala natáčení. Hodně scén se odehrává ve tmě (nevidíte nic) a rozmanitost exteriérů je rovněž velice nízká. Však se také natáčelo v několika málo sklepích a domech v Polsku. Takže proč režisér něčeho jako GITS spáchal tuhle věc? Já vám to řeknu. Udělal to záměrně. Prostě dal dohromady film, který nesměřuje odnikud nikam a zřejmě tušil, že dává vzniknout kultovní záležitosti (tedy, podle toho, jak chápete slovo kultovní).

Ani jeden z výše uvedených záporů mi totiž zhruba u třetího zhlédnutí nevadil. Naopak se objevily jiné, mnohem palčivěji trápící mou mysl. Tak například to, že o vlastní hře se nedozvíte takřka nic. Nebo třeba jaký význam má pro hru nenápadně zmíněná magie. Jeden by chvíli i věřil, že jde o pilot k nějakému hodně dobrém seriálu. Tak a jdeme na obrovský klad filmu. Styl. Ano, styl se tady upřít nedá.

Už samotné akční scény plné bojové techniky (zdarma půjčila polská armáda), natočené přes barevný filtr, vypadají neuvěřitelně skvěle. Spousty bojovníků v rozličných součástech starší vojenské výstroje, ozbrojení stejně starými puškami a samopaly východní providence, to všechno pomáhá vytvořit skvělou atmosféru. Tak dobrou, že se těšíte na sebemenší ukázku ze hry. Do scén jsou navíc zakomponovány počítačové efekty, takže vrtulníky se například objevují doslova z čisté oblohy, zasažení lidé se nekácejí k zemi, nýbrž se digitálně rozpadnou. Prostě pastva pro oči, která vytahuje film hodně nahoru. Ano, je to jen pár minut, ale opravdu stojí za vidění. A v líčení dalších kladů můžu ještě chvíli pokračovat.

Hlavní hrdinka vypadá se svým černým kabátem a nalíčením úchvatně. Není jen krásná, je prostě nádherná. Ovšem jen při akčních scénách. V běžném životě byste o ní na ulici zavadili pohledem opravdu jen náhodou. Naprosto geniální se mi jeví scéna, kdy naše krásná slečna konečně zjistí, jak vypadá pověstná závěrečná úroveň, která velice razantně stírá hranici mezi reálným a virtuálním světem. Někde jsem četl, že režisér chtěl varovat před závislostí na počítačových hrách. No, možná chtěl, možná nechtěl. Kdo ví?

V žádném případě nesmím zapomenout na hudbu, kterou složil Kenji Kawai. Pokud vás nezaujme snímek, hudba by mohla. OST se dá velice snadno opatřit na webu pomocí několika málo kliknutí…

Co závěrem. Dejte filmu šanci. Pokud vás začne nudit, použijte možnost „Reset“ (pochopí jen ten, kdo snímek viděl), navždy ho odhoďte ze svého života a všude vykládejte, jak vás zklamal. Nebo se zkuste podívat znovu…, třeba stejně jako já objevíte jeho podmanivé kouzlo…

85%

Režie: Mamoru Oshii
Hrají: Malgorzata Foremniak, Wladyslaw Kowalski, Jerzy Gudejko, Dariusz Biskupski, Katarzyna Bargielowska
Japonsko / Polsko, 2001, 106 min