Pouta nejsou Pupendo, ale kopnutí do břicha (Mimo Kino)

Pokud existuje film, který se vám vpálí do mozku, zanechá dojem silného zážitku a zároveň vám dokonale zkazí štědrovečerní náladu, je to jedině psychothriller Radima Špačka, jenž v prosinci vychází na DVD.

80. léta minulého století byla příjemná pro málokoho. Totalitní režim fungoval už dlouho a nezdálo se, že by měl někdy skončit. Obzvlášť ne pro disidenty, hrdě bránící své přesvědčení a lidská práva a ochotni obětovat jakékoli pohodlí pro rovnou páteř a své spoluobčany, navzdory bezcharakterním „estébákům.“ Jasný boj odhodlaného dobra proti tupému zlu. Antonín Rusnák (Ondřej Malý) o tom ale ví svoje. Aby také ne, jako příslušník tajné policie to má z první ruky. Ví, že kolegové estébáci jsou primitivní, zákeřné svině, vyžívající se v utrpení druhých, navíc kdykoli ochotné zradit svého kolegu. A také ví, že disidenti na tom nejsou o moc lépe. Utvrzuje ho v tom  uznávaný intelektuál Veselý (Luboš Veselý), který i přes své veřejné vystupování proti komunismu funguje jako Antonínův spolehlivý informátor. A samozřejmě ani to „ostatní“ není o moc lepší. Svět okolo něho je šedý, nudný, hloupý, otravný a bez možnosti jakéhokoli úniku. Antonín se propadá do stále větší deprese a bezcílného vzteku. Pohrdá vším a nenávidí všechny. A pak se do jeho hledáčku dostane jeřábnice Klára (Kristina Farkašová), milenka disidenta Sýkory (Martin Finger). To, čím k ní vzplane, se nedá nazvat přímo láskou, výstižnější výraz by byla posedlost. Aby se s Klárou sblížil (nebo se k ní alespoň přiblížil) je schopný úplně všeho. A je mu jedno, jestli kvůli tomu zničí své okolí, nebo sebe samotného.

Pokud bych měl hlavní postavu k někomu přirovnat, byl by to Daniel Plainview z Až na krev, Travis Bickle ze Scorseseho Taxikáře nebo  Patrick Bateman z Amerického psycha. Jediné, co cítí, je nenávist a prázdnota. S výjimkou Kláry neexistuje kolem něho nic, co by se vymykalo mučivému stereotypu a co by ze setkání s ním vyšlo nepoškozené. Slovy jedné z postav, je to propast, do které nechcete spadnout. Antonín je agresivní, destruktivní, zlý. Dusí ho vlastní neklid a neschopnost pozitivního náhledu a cítí, jak kdesi v něm roste černá díra.  Jeho děsivost podporuje výkon Ondřeje Malého (ano, toho nesympatického spratka z Přátel Zeleného údolí), který se svým zakrslým estébákem dokonale splynul a dodal mu zjev slizkého psychopata, do jehož očí je lepší se nedívat.

Film Radima Špačka je silnou výpovědí o neveselé době, avšak na melancholické úšklebky Jana Hřebejka zapomeňte. Metafora Pupenda funguje tak, že dostanete pětikorunou do břicha, bolí to, ale nakonec se tomu zasmějete. Pouta reprezentují úder do břicha, po němž se zhroutíte k zemi a zvracíte krev. Není to příjemný film, ale o to je působivější. Ukazují minulý režim v drsné formě, bez sympatických postav, zato plného násilí, intrik, bezmoci, vzteku a všudypřítomné kontroly. Právě ta přispívá k neklidu nejen Antonína, ale i ostatních postav. Pod dohledem jsou disidenti, agenti StB i všichni ostatní. Vyjadřuje to kamera, snímající postavy zpoza rohů, mnohdy i přes jinou místnost. Divák je tak sám staven do pozice šmíráka.  A především ukazuje teror neslavného aparátu z jeho pohledu, a to tak, že agenty sice do jisté míry polidšťuje, ale nikoli sympatickým způsobem, takže výsledný dojem je ještě hrůznější.

Ve filmu prakticky nenajdete sympatickou postavu, možná kromě Antonínova objektu, jeřábnice Kláry. Disident Veselý je pokrytecký udavač. Sýkora, disident pevného charakteru, podvádí svou starostlivou ženu a v rámci zachování odporu k režimu je ochotný vystavit vlastní rodinu riziku. Ostatní postavy se snaží zůstat nezúčastněné, nepřidávají se na žádnou stranu a čekají, jak se situace vyvine. K Antonínovi nezačnete chovat sympatie, ale do jisté míry jej pochopíte. Tenhle svět hněv přímo povzbuzuje, což je další aspekt filmu. Pohled do Antonínovy hlavy děsí nejen svým obsahem, ale i nakažlivostí. Film dokáže všechen ten vztek dokonale přenést i na diváka (rozhodně neudělejte tu samou chybu, jako já, a nepouštějte si snímek na Štědrý večer). Činí tak pomocí husté atmosféry a soundtracku, sestávajícího převážně s agresivních tónů a elektronické hudby, která do tohoto filmu pozoruhodně sedí. Závěrečná skladba Pikola od skupiny WWW je dokonalým popisem Antonínovy odporné osobnosti.

Pouta jsou po dlouhé době českým filmem, který má silný náboj. Doufejme, že ne na dlouhou dobu posledním.

Hodnoceni: 100%

Režie: Radim Špaček
Hraji: Ondřej Malý, Kristína Farkašová, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Roman Zach, Iva Pazderková, Barbora Milotová, Jiří Štrébl, Simona Peková, Jana Válková – Janěková, Svatopluk Matyáš, Filip Rajmont, Cyril Drozda, Natálie Drabiščáková, Tomáš Bambušek, Tomáš Turek, Roman Slovák, Dušan Škubal, Leoš Noha
Česko / Slovensko, 2010, 140 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *