Děs přichází z hlubin (Humanoids From The Deep) – Mezidruhová erotika a gumové kostýmy – recenze

Trpíte představou, že žena nemůže natočit osmdesátkové hororové béčko? Evidentně vám ještě nepřišel pod ruku tenhle snímek. Barbara Peeters si na začátku oné pověstné dekády jedno střihla. Od té doby už na postu režisérky pouze v televizi, což ale mohlo samozřejmě způsobit cokoliv. A je to docela škoda, protože zvrhlý a Úchylova koutku hodný potenciál se tu projevil v míře vrchovaté.

human1

Už samotný příběh nenechá na pochybách, s čím máme tu čest. Po jakémsi vědeckém experimentu se na pobřeží u zapadlého městečka nastěhuje skupina mutantů. Napůl ryba, napůl člověk, co po nocích lete z hlubin a tropí neplechu. Tady sejmou nějaké to psisko, jinde způsobí explozi rybářské lodi i s posádkou a tak dále.

Je samozřejmě na jednom správném chlapíkovi, aby s tím za pomoci svého indiánského kumpána něco udělal. Plus se kolem ještě motá vědkyně, která se na experimentu podílela a velmi jí zajímá, jak si vlastně nově stvořený život v přírodě hledá cestičku. Máme tu tedy pár základních ingrediencí, aby nám nějaké to solidní laciné béčko vzniklo. A ano, vzniklo. A šlo ještě o kousek dál, jak se dozvíte níže.

V počátečních fázích se tvůrci snaží před divákovým zrakem ony vodní bestie pečlivě ukrýt. Nějaký ten obrys pod vodou, pohled jakoby z očí příšer a tak dále. Pokud se nicméně těšíte, že k odhalení dojde za nějakých dramatických okolností, pletete se. Při jednom z útoků je prostě obluda vidět, čímž se odkrývá jeden z velkých trumfů celého filmu.

human2

Kostým totiž stojí za to. Tohle totiž může šokovat i digitálními triky odchovaného jedince. Představte si chlapíka v hloupém gumovém kostýmu, jak se potácí po pláži. Ano, tak jak se to dělalo ve zlaté éře braku v padesátých letech. Někdo zřejmě našel sklad rekvizit z té doby a bez váhání je sem napálil. S čitým svědomím musím vzhled netvorů označit jako naprosto geniální, protože smíchu se nedá ubránit. Ani poprvé, ani podesáté.

Jdeme dál. Snímek se v duchu tradic a klišé rozjíždí pozvolna. Tu a tam nějaká ta oběť, hlavní hrdinové pátrají a postupně se dostávají na správnou stopu. Načež si vezmou pušky a vyrazí na lov hajzlíků zpod hladiny, kteří si zrovna vzali na paškál místní oslavu, kde není o kořist rozhodně nouze.

A nejde pouze o chutnou večeři. Nikoliv, vodomilným kreaturám jde o něco mnohem důležitějšího. Jejich evoluce byla blesková, ale zjevně jsou tam stále určité rezervy. K posunu by mohlo sloužit spojení s člověkem. Takže kromě zabíjení se unášejí mladé dívky, vhodné ke zplození úplně nové generace příšer. Jak se na tenhle typ filmu sluší a patří, objekty zájmu se ve správných scénách obnažují. Ne tak vtipné jako gumové kostýmy, ale i tak to má něco do sebe.

Škoda jen zmíněného pomalého rozjezdu. Snímek se natolik věrně drží zaběhnutých standardů svého žánru, že v oboru zdatnějšího diváka může ve své první polovině lehce nudit. Vcelku lehce se totiž dá odvodit, kdy se hrdinové s netvory střetnou a kdy zůstane podvodní tajemství ještě nějaký čas ukryto. Druhá polovina to naštěstí vyvažuje poměrně zdatně a je patřičně zábavná. Což se u takových filmů cení nejvíc.

Děs přichází z hlubin je čistokrevný brak, myšleno v tom pozitivním smyslu. Neškodný a zábavný nesmysl, který si nejlépe užijete se dvěma doplňky. Za prvé správně naladěný kumpán či kumpáni, za druhé trocha alkoholického nápoje (a slavných tyčinek) po ruce. Za této konstelace jde o povedenou záležitost pro nějaký ten víkendový a spíše pozdní večer.

Hodnoceni: 60%

Režie: Barbara Peters, Jimmy T. Murakami
Hraji: Doug McClure, Ann Turkel, Vic Morrow, Linda Shayne
USA, 1980, 80 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *