Výraz „mechanik“ je v podsvětí (alespoň v rámci tohoto filmu) pojem o více významech. Může samozřejmě označovat někoho, kdo vám opraví auto, ale také je to synonymum pro krupiéra, poslíčka anebo profesionálního zabijáka. To poslední se týká Arthura Bishopa (Charles Bronson). Arthur je ve svém oboru unikátní. Ono rozstřílet někoho brokovnicí na cucky není zase tak nic těžkého, ovšem zařídit, aby smrt oběti vypadala jako selhání domácího spotřebiče nebo infarkt, na to je machr pouze Bishop.

Tento způsob života  si ovšem vybírá svou daň v podobě nekonečné samoty, vyplňované občasnou návštěvou prostitutky. A tak Bishop uvítá seznámení se Stevem (Jan-Michael Vincent), cynickým frackem, synem gangstera Harryho, jenž nedávno sešel Bishopovou rukou. Ve Steveovi okamžitě rozezná chladnokrevného hajzlíka (čili ideálního kandidáta pro tuto práci) a po krátkém oťukávání jej vezme do učení. Bude se to ale líbit jeho šéfům?

Mechanik – Zabiják by se svým způsobem dal označit za předchůdce slavnějšího Leona. Alespoň co se týče základního schématu „osamělý nájemný vrah nachází životní oporu v mladém učni.“ Jenže Mechanik, na rozdíl od Bessonovy kultovní pecky, není do akce zabalené melodrama o probouzejícím se lidském citu, ale drsné drama plné amorálních postav, pro které je loajalita či důvěra stejně reálná, jako světelný meč. Steve je nesympatický spratek, který si zabíjení užívá. Bishop zase nemá nejmenší problém, když přijde na zabíjení přátel z dětství. Ve světě Mechanika se city nenosí, a pokud ano, rozhodně se nevyplácejí. Zvlášť, když citová angažovanost je jednostranná, protože o Steveově chápání vztahu mezi oběma muži máme značné pochybnosti.

Oproti tomu Bishop balancuje mezi otcovskou tendencí a latentní homosexualitou. Psychologická stránka filmu je ovšem podána dost povrchně, většího významu je přikládáno přípravě vražd a následné akci. Ani zde se ale nedočkáme plného uspokojení, většinou se musíme spokojit s tím, že Bronson si obleče červený župan, pustí si vážnou hudbu a půl minuty studuje fotografie místa činu, načež dochází k samotné akci. Ta neoplývá kvalitami, zato logickými nedostatky – náhodná smrt nejspíš vypadá podezřele, pokud vrah k její inscenaci použije skutečné náboje. Na pořádný zabijácký výcvik můžeme rovnou zapomenout rovněž, jedna střelecká lekce musí postačit. Snímek celkově není žádný zázrak, plusové body však získává atmosférou a minimální snahou o sympatické postavy. Nadcházející premiéra remaku s Jasonem Stathamem a Benem Fosterem v hlavních rolích snad poskytne silnější zážitek.