Česká televize občas umí udělat radost. Sice ne vlastní tvorbou – tou mě vytrvale přivádí na pokraj vražedného amoku, za nějž by se nemusel stydět leckterý terorista (Kavčí hory by byly spíše údolí) –, ale občas odvysílají něco zajímavějšího. Navíc je to jediná televizní stanice, která odvysílala souvisle většinu Star Treků, že.

V rámci Filmového klubu se k divákům dostanou snímky z prehistorie scifi. A zatímco druhý z nich vznikl v padesátých letech a prehistorie se mu tak vyhnula (z té doby pochází také Zakázaná planeta) a další nepatří do scifi (Plán 9 je prostě příslušník vlastního žánru), Svět za sto let je opravdovým klenotem.

Klenotem z pera H.G. Wellse je tentokrát film, který funguje spíš jako sbírka ikonických scén a obrazů, než samotný příběh (však se také odehrává, jak název napovídá, na ploše jednoho století). V roce 1936 se obyvatelé městečka Everytown připravují na válku. Ta trvá dlouhých dvacet pět let a v zádech ji jde Kráčející smrt, choroba, která se rozšířila s armádami po celém světě. A přestože to vypadá, že v sedmdesátých letech je konečně po válce, je to spíš tím, že lidí je příliš málo na to, aby spolu vedli účinné boje. Válka neskončila a jakmile se dostanou letadla do vzduchu, bude pokračovat.

Everytown ovládne diktátor a civilizace se propadne o několik set let zpět. Do toho přiletí zástupce nového světového pořádku, který se nazývá Křídla nad světem. Na poslední scénu se přesuneme až do roku 2036 a staneme se svědky toho, co z lidstva udělá blahobyt.

Přestože snímek působí v lecčems legračně, člověk nepřestává žasnout nad jeho technickou stránkou. To, že byl H.G. Wells génius, nezpochybňuje snad nikdo (pravda, svého času to zpochybňoval Jules Verne, ale to je jiná věc). Jenže nejde jen o děj a jeho vývoj, který předznamenal podobné filmy na sto let dopředu (všechny postapokalyptické filmy mají v podstatě stejnou strukturu společnosti), dokonce i následky přílišného blahobytu Wells předpověděl docela přesně. Jasným důkazem toho je stagnace v dobývání vesmíru. Proč riskovat životy lidí, když se máme tak dobře, že…

Síla předpovědi je tak silná, že by snesla i konverzační drama za zvuků tympánového orchestru. Jenže tam, kde by někteří tvůrci s ohledem na možnosti třicátých let (nezapomeňme, že zvukový film byl více méně pořád novinkou) vystačili s komorním provedením, přichází tvůrci s epickou podívanou plnou (na svou dobu) akčních a velkolepých scén, které ani po více než sedmdesáti letech nepůsobí tak směšně, jako některé výtvory poměrně nedávné kinematografie.

Dokonce si troufám tvrdit, že příběh takového rozsahu a jisté podstatnosti (přece jen je to úvaha nad osudem lidstva) by si zasloužila novou verzi. Stravitelnější a ve výsledku i velkolepější. Nebo televizní minisérii, aby děj nemusel být tak nahuštěn. Vždyť příběh filmu se dá posunout i za sto let od současnosti. Zase tak mnoho se toho nezměnilo a lidská povaha, o níž je film především, už vůbec ne.

Autor: Standa Antoň

Režie: William Cameron Menzies
Hrají: Raymond Massey, Edward Chapman, Ralph Richardson, Cedric Hardwicke, Derrick De Marney, Ann Todd, George Sanders, Terry – Thomas
Velká Británie, 1936, 100 min