„Mám spoustu známých, okolo kterých pořád pobíhají jejich děti a chovají se úplně příšerně. A jejich rodiče vždycky jen řeknou: ‚On je jen unavený‘ nebo ‚Má rýmičku‘. Ale podle mě je to prostě tím, že to jsou malí psychouši.“ To prý britského režiséra Toma Shanklanda přivedlo na nápad natočit horor o vraždících dětech. Ty tu přitom nejsou hned od začátku za nestvůry. Jejich chování se postupně proměňuje od obyčejné rozmazlenosti až po sofistikované zabíjení. Nutno podotknout, že blonďatí, okatí a kudrnatí andílci přitom působí mnohem strašidelněji než kdejaký zhrzený oživlý chlápek v masce. A větší problém je také s likvidací zloduchů: Pronásledovaní rodiče se totiž tváří tvář nevinným obličejíčkům svých ratolestí často nemohou rozhoupat k činu.

Děti jsou snímkem nízkorozpočtovým. Vše se odehrává v jednom domě a přilehlém lese. Hrají tu všehovšudy 4 rodiče a 4 děti a 1 puberťačka. Při zabíjení nestříkají hektolitry krve a střeva uvidíte jenom jednou a velice krátce. O to víc ale během filmu diváka mrazí. Místo ostentativně krvelačného vraždění se pracuje s jednoduchou logikou ve stylu: Při prvním pohledu z okna stojí děti u vrátek. Při druhém už ne. Tak kde sakra jsou? Kam až se dostaly? Z jakého úkrytu vybafnou? Napětí se tak dostává do alpských výšek a lekačky fungují bravurně.

Při projekci v Malém sále v Karlových Varech během filmu dokonce nastal genderově nevyvážený odliv diváctva. Slečna vedle mě několikrát nadskočila ze židle tak, že mě vyděsila víc, než celý film dohromady, a nakonec to asi čtvrt hodiny před koncem vzdala taky. Otrlejší (nebo pokrytečtější) diváci se ale i celkem nasmáli, protože děti vraždící své vlastní rodiče – to je prostě cool. Ovšem mne zamrzal úsměv na rtech ještě při noční cestě temnými uličkami z kina hotelu Thermal.

Autor: Tereza Domínová

100%

Režie: Tom Shankland
Hrají: Eva Birthistle, Stephen Campbell Moore, Jeremy Sheffield, Rachel Shelley
Velká Británie, 2009, 84 min