CZ Premiéra: 17.10.2013

CSFD IMDb US Recenze CZ Recenze

Na předměstí britského maloměsta je slepá ulička a na jejím konci tři domy. V jednom žije hlavní hrdinka, dospívající Skunk, spolu se svým bratrem, vychovatelkou a ovdovělým otcem (Tim Roth). Ona vychovatelka chodí s mladým učitelem (Cillian Murphy), který se chystá učit na střední škole, kam má Skunk začít chodit. V protějším domě bydlí dva starší rodiče starající se o svého duševně labilního dospělého syna. A ve třetím stavení byste našli horkokrevného vdovce a jeho tři drzé, zlé, rozmazlené a skrz naskrz zkažené dcery.

Jejich vzájemná interakce dá do pohybu mírně nevšední události, které se pak odehrávají a postupně nabírají na síle v pozadí toho, jak se hlavní hrdinka pere se svým okolím, s dospíváním, první láskou, problémy ve škole a cukrovkou. Rozbitý svět je minimalistické drama s přirozenou atmosférou zmaru, ne nepodobnou filmům Bohdana Slámy. Jen o něco menší deprese a o něco větší příslib naděje a víry, že bude zase dobře. Vypráví o víceméně nepříjemných a neoptimistických věcech, ale přesto se na něj kouká velmi dobře (jednak proto, že jeho postavy nejsou sociální spodina jako u Slámy, jednak díky slušné délce 91 minut). Cena za nejlepší nezávislý film roku je v každém případě zasloužená.

Ovace patří v nejvyšší míře debutujícímu režisérovi Rufusu Norrisovi, který je evidentně velmi talentovaný a bylo by dobře, kdyby se dál držel tohoto žánru, protože jeho film je velmi konzistentní, a jistě se od něj dočkáme ještě velkých věcí. Druhou nejvýraznější osobností filmu je Eloise Laurence v hlavní roli, třináctiletá debutantka, která je úžasná. Za takové výkony se dostávají nominace na Oscara. Vynikající jsou ale všichni herci, od těch slavnějších až po ty v mini-roličkách, kde nebylo příliš času na předvedení se, oni ale přesto uspěli. Co postava, to brilantně napsaný charakter, skvěle uchopený a brilantně zahraný. Chvála patrně patří i autorovi knižní předlohy, Danielu Clayovi (přičemž Broken je jeho první a doposud jediný román).

Film je velmi dobře natočen, jeho děj je nepředvídatelný, místy překvapivý a po celou dobu zajímavý. To je způsobeno jednak příběhem samotným, jednak stylem vyprávění. Norris si vypomáhá řadou flashforwardů, kdy nám pointa toho, co právě vidíme, dojde až po čase. Funguje to velmi slušně. Na začátku filmu např. dojde k fyzickému napadení jedné z postav, ale důvod je odhalen až o několik minut později, kdy se k této scéně snímek vrací.

Takže proč jenom sedmdesát procent, když jsem doteď pěl chválu? Film je totiž na konci useknut hned poté, co se uzavře hlavní dějový oblouk, ale spousta vedlejších je nedokončena. Buď to tak bylo i v knize, nebo jde o tvůrčí záměr. V každém případě si divák zřejmě má osudy dalších postav sám domyslet, což mi ale bylo trochu proti srsti. Nejde o to, že by to nebylo možné odvodit (právě naopak, je to velmi snadné), ale mám radši, když se osudy postav dozvím přímo z filmu, a ne že si je poskládám podle přiložených indicií. Týká se to mimo jiné i podivných dvojčat na koloběžkách, co ve filmu hází po lidech výkaly v igelitových pytlících (předpokládám, že šlo o nějaký symbolismus, protože proč by tam jinak byla). Podobný problém jsem měl u nedávných Smrtelných lží, kde se také konec dostavil natvrdo a nechal závěr ambivalentně otevřený.

Rozbitý svět je velmi realistické britské drama plné uvěřitelných postav s jasnými motivacemi, čitelnými emocemi a pocity. Bohužel je příliš málo výrazný a budí zdání nudné nezajímavosti, což je škoda. Ještě že existují všechny možné festivaly. Snad si o něm lidé řeknou.