CZ premiéra: 14. 4. 2011

Animátoři ze studia Blue Sky mají na čelních místech svého seznamu odvedené práce divácky velmi úspěšnou, byť na stupnici kvality postupně klesající trilogii Doba ledová. Nyní dostali za úkol vrátit se z dob pravěku do současnosti a vytvořit příběh o modrém papouškovi, který neumí létat a v ulicích nejznámějšího města Brazílie prchá za pomoci přátel z ptačí říše před trojicí pašeráků exotického ptactva. Podle skutečnosti, že se na filmu podílí zkušení animátoři se zavedeným jménem, se dá čekat, že grafická stránka snímku bude na vysoké úrovni. Otázkou ale zůstává, zda se také setkaly ostatní věci nutné pro vznik dobré podívané.

Chvilku ještě zůstanu u té animace. Ano, ta je bezesporu na slušné úrovni, byť se jedná o klasickou stylizaci, určenou pro děti. Jinými slovy, kladná stvoření působí roztomile a přátelsky, ta z opačné strany z barikády se v prvním záběru tváří zlověstě a ponuře, načež se po zbytek filmu ksichtí jako já nad svou výplatní páskou. Slušnou práci odvedli animátoři i u pohledů na titulní město, které celkem odpovídá tomu, jak si ho pamatujeme z televize. Nechybí ani všechny klasické atributy města, čili socha Ježíše Krista, favely s úzkými uličkami a hlavní třída, pohlcená vírem karnevalu. Bohužel, další klasický symbol města, jednotka BOPE, se do dětského filmu z pochopitelných důvodů nedostala…

Snímek samotný lze rozdělit na tři části podle toho, co se zrovna děje na plátně. Za prvé, probíhá nějaká honička, kdy zvířecí, méně často lidští, hrdinové provádějí zrychlený přesun z místa na místo. Tyhle pasáže, a akční scény obecně, jsou docela dobré, mají švih, dynamiku a tu a tam dokonce připomenou původní Dobu ledovou. Nechybí v nich ani humor, schopný pobavit i dospělého diváka. Až sem tedy spokojenost.

Druhá část sekvencí se týká zpěvu, kdy papoušci a další okřídlená havěť létají po džungli, potažmo ve městě a zpívají o svém radostném osudu a skvělém životě. Část textů písní dostala i český překlad, což umožní i světového jazyka neznalému člověku poznat, jak je to v té jihoamerické divočině krásně. Hudební intermezza u dětských filmů sice nemusím, nicméně v tomto případě naštěstí nepůsobí nijak retardačně a nezdržují děj.

Zbývá se zmínit o poslední možnost, s níž se u snímků můžete setkat. Takže, pokud se zrovna neběhá nebo neotvírá zobák do rytmu, neděje se… vůbec nic. V neakčních pasážích totiž Rio naprosto selhává a stává se zcela tuctovým, nezajímavým dětským filmem, kterých se během roku mihne v kinech víc, než je zdrávo a recenzentovi milo. Naprostá většina snímku se tak utápí v absolutně nezáživné podívané, u které nemá dospělý divák šanci udržet pozornost a i zástupce generace mladší zřejmě neodejde úplně spokojený. Některé zábavné momenty sice mají vysokou úroveň, ale je jich žalostně málo.

Ve světle tohoto faktu nemá nudící se divák jinou možnost (kromě odchodu, samozřejmě), než se začít detailněji rýpat ve všem, co film přináší. Dojde tak je zjištění, že sleduje typického zástupce produkce určené pro děti, kdy se příběh dá předpovědět na devadesát minut dopředu, a všechny postavy jsou až příliš jasně dané svým umístěním v ději. Najdeme tu i typické vykreslení záporných charakterů, kdy jsou všichni „špatní“ tak neskutečně hloupí a neschopní, až to přestává být vtipné.

A ještě jednu věc zmíním. Snímek je v kinech promítán ve 3D a zařazuje se do dlouhého seznamu těch, u nichž považuji tuto technickou vymoženost za zhola zbytečnou. Možnosti, které by nabídla barvami hýřící džungle (děj se mnohem více odehrává ve městě), zůstaly trestuhodně nevyužity

Co dodat? Rio v žádném případě není nová Doba ledová a svými kvalitami zaostává za všemi třemi díly zdařilé trilogie. Kromě povedené grafiky nenabízí prakticky nic, co by neměla dostupná konkurence, dá se u něj s trochou vůle vydržet a snad i odreagovat, ale těch pár dobrých hlášek a momentů, utopených v podprůměrné nudě, rozhodně nepovažuji za dostatečný důvod, proč se na něj do kina vypravit.