CZ Premiéra: 18.4.2013

Za války ve Vietnamu demonstrovaly v USA proti vládě a válce i některé radikálnější skupiny, které neváhaly vyhazovat do vzduchu vládní budovy a potažmo zabíjet. Film začíná dobrovolným vydáním se do rukou policie a následnému přiznání k těmto činům jedné z bývalých členek takové skupiny (dnes nesoucí označení teroristické). Dotyčná žila 30 let v anonymitě se změněnou identitou. K jejímu případu se nachomýtne mladý ambiciózní novinář (Shia LaBeouf) a jelikož je jediný, komu je zadržená ochotná poskytnout rozhovor, pokusí se ze svého sólokapra vymačkat všechnu šťávu tím, že pátrá na vlastní pěst. Objeví, že jistý právník (Robert Redford) žil také posledních 30 let s falešnou identitou, a odkryje jeho totožnost…

Robert Redford film režíroval a hraje v něm hlavní roli. Většinu děje stráví na útěku před FBI a po celou dobu putuje od jednoho bývalého známého k dalšímu bývalému známému, aby z nich dostal informace o jiných bývalých známých. Celkem slušná příležitost, jak do svého filmu nacpat co nejvíc kamarádů z herecké branže. A že se ten casting vyvedl na výbornou. Robert zastupuje “starou gardu“ spolu s takovými jako Susan Sarandon, Nick Nolte, Chris Cooper, Brendan Gleeson, Richard Jenkins a Sam Elliott. Za mladou generaci zas kromě Shii LaBeoufa kopou i Anna Kendrick, Brit Marling nebo Stanley Tucci. Je radost vidět tolik skvělých herců v jednom filmu, vzhledem k jejich počtu ale není žádným překvapením, že drtivá většina z nich má spíš jen menší vedlejší roličky a camea.

Na jednu stranu je třeba uznat, že Pravidla mlčení nejsou špatný film. Je to dobře natočené, scénář adaptovaný od knižní předlohy je inteligentní, herci jsou do jednoho super a technicky je vše také víceméně v pořádku.

Na druhou stranu ta Redfordova režie se nijak nezměnila od devadesátých let, kdy režíroval např. Zaříkávače koní. Pravidla mlčení jdou ale ještě dál a nejvíce ze všeho připomínají kromě takového Uprchlíka i leckteré krimi thrillery s politickou zápletkou z let sedmdesátých. Jednak je to způsobeno old school režií Redforda a jednak zápletkou, která rozhodně nepůsobí zrovna dvakrát originálně, ba právě naopak je vyčpělá a mnohokrát realizovaná už někde jinde. Film se bude určitě líbit starším divákům, kteří nechodí příliš často do kina, protože působí jako retro výlet do minulého století. Je natáčen značně postaru, a kdybych neznal nikoho z herců a někdo mi tvrdil, že to je thriller z roku 1994, tak bych mu asi i věřil.

Pak je třeba zamyslet se, co tím chtěl Redford říct. Nějaké poselství o lepším světě ze snímku přímo nevyplývá a podle mě film natočil proto, aby všem ukázal, že ještě není na odpis, ani jako herec, ani jako režisér. Částečně mu to vychází. Režíruje i hraje vcelku dobře a odmyslíme-li si vrásky, svou fyzičkou a dikcí rozhodně nedává najevo svých 76 let života. Několik věcí v jeho filmu je ale velice divných a přitažených za vlasy. Jeho postava má např. jedenáctiletou dceru. Původně jsem si myslel, že to je vnučka, ale byl jsem vyveden z omylu. Dále je tam náznak, že proběhla nějaká sexuální scéna, a když Redford utíká před FBI agenty a je z toho méně zadýchaný, než oni, tak je prostě něco v nepořádku. Celý problém je v tom, že kdyby tento film natočil Redford už před těmi dvaceti až třiceti lety, žádný z těchto nedostatků by neexistoval. To, že tenkrát ještě neexistovala ani ta knižní předloha, je irelevantní.

Takže film to není špatný, ale v současné produkci působí jako dědeček. Jako archaismus, který se někdo marně pokouší znovu zavést. Před dvaceti lety to mohl být hit, dnes je z něj jen na dnešní poměry nevýrazný a snadno zapomenutelný kousek.