CZ Premiéra: 11.4.2013

Děj filmu v kostce: Butler je nejlepší člen prezidentovy ochranky, ale kvůli jedné traumatizující události pracuje za stolem na Ministerstvu financí. A zatímco se prezident USA pokouší vyřešit korejskou krizi a přijímá za tím účelem jihokorejskou delegaci, přilétá nad Washington letadlo, aby všechno rozstřílelo a umožnil davu severokorejských útočníků ovládnout Bílý dům. Jo a jihokorejská delegace je plná severokorejských vojáků, takže prezident má smůlu. Naštěstí ale Butler nezapomněl, co je jeho povinnost, a bere severokorejskou jednotku útokem.

Z výše uvedené anotace je celkem jasné, že Antoine Fuqua se ani tentokrát nepokusil ohromit diváka evropským artfilmem. Místo toho přichystal divákům starosvětskou akční podívanou, v níž se střetává intelektuální náročnost Přepadení v Pacifiku s hloubavým scénářem Smrtonosné pasti.

Divadelní herectví Aarona Eckharta v roli osudem těžce zkoušeného prezidenta, který se musí vyrovnat se svými vnitřními démony, aby se mohl postavit do čela svobodného světa naprosto zastiňují temné podtóny postavy Morgana Freemana, který pomalu poznává chuť moci. Mezi nimi, jako pěšák v šachové partii, stojí Gerard Butler, rozervaný bývalý voják, který se musí postavit svým traumatům a vybrat si menší zlo.

Teď vážně, Pád Bílého domu je úděsně blbý film.

Pozor, abychom si rozuměli, nečiní mi nejmenší problémy dívat se na filmy, které jsou blbé. Dokladem toho může být, že mezi mé nejoblíbenější filmy posledních let patří G.I. Joe: Rise of Cobra. Problém Pádu Bílého domu je v tom, že kromě toho, že je úplně hloupý, tak není příliš zručně natočený. Fuqua už několikrát dokázal, že byť zvládne ukočírovat výrazné scény, popasovat se s celým filmem mu dělá problémy. Důsledkem toho mají jeho filmy v různých scénách kolísající kvalitu a dokážou k smrti nudit, byť by vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, neměly.

 Dalším problémem je, že po úvodní scéně útoku se film spoléhá výhradně na komorní akci jako vystřiženou z výše zmíněných předobrazů, což lze po grandiózním útoku, kdy dojde ke zničení poloviny důležitých budov ve Washingtonu, chápat, ale ne odpustit.

Butler drsňáka zvládá s přehledem, hláškuje, pro sprosté slovo nejde daleko. Vše v nejlepší tradici žánru. Stejně jako Eckhart v roli prezidenta. Záběrů na americkou vlajku je ve filmu tolik, že až přijde konkurenční projekt Rolanda Emmericha, v jehož filmech byla vlajka USA percentuálně zastoupená vždy nejvíc, nevím, jestli bude schopen konkurovat.

Rád bych ale poznamenal, že “blbý film” nesmí znamenat “film, který uráží divákovu inteligenci”. A v tomto ohledu je třeba být k Pádu Bílého domu nemilosrdný. Protože stupidita Pádu Bílého domu skutečně urážející je. A ruku v ruce s Fuquovou neschopností natočit film dostatečně poutavě se z něj stává takřka utrpení s pár zábavnými scénami.

Konkrétní záznam některých dementních nápadů scénáristů naleznete pod hodnocením (obsahuje drobné spoilery).

Demence v Bílém domě:
– Kódy pro deaktivaci nukleárních střel po vypálení jsou 3 a mají je 3 různí lidé. To v zásadě popírá logiku jakéhokoliv filmu, kde byl kód maximálně jeden a měl ho ten, kdo raketu fyzicky vystřelil nebo ostatní případy, kdy stačilo červené tlačítko ABORT. Nejsem expert, ale troufám si tvrdit, že pokud by USA vypálily omylem raketu na Rusko, mohlo by se ukázat poměrně náročným sehnat 3 různé kódy od 3 různých lidí, kteří mohou v tu chvíli být na opačných stranách světa.

– Všichni Korejci nosí na evidentně sebevražedné misi masky. Když objedná hlavní padouch vrtulník, aby se dostali pryč, zajímalo by mě, jak v něm chtějí odletět z Washingtonu do KLDR (vím, že nechtějí, ale proč to sakra není divné nikomu v Pentagonu?).

– Když protiletecký kulomet sestřelí 2 ze 6 amerických vrtulníků, velitelé nechají zbytek kroužit kolem Bílého domu, aby sestřelil další 3.

– Zničení vypálené rakety zásadně (a tady jsem si téměř jistý) neznamená a z logiky věci ani nemůže znamenat odpálení jaderné nálože. Už proto, že kdyby šlo o omylem vypálenou střelu a USA by ji před dopadem zničily, nezachránily by Rusko, nýbrž by ho zamořily radioaktivním spadem.

– Eckhartův prezident je neuvěřitelný zbabělec, když se nad tím zamyslíme. Aby se nemusel dívat na to, jak podřežou jediného admirála, nařídí mu, aby vydal přísně utajovaný kód. Stejně reaguje, když bijí jeho ministryni obrany nebo čeho.

– Freeman je podobný zbabělec. Kvůli životu prezidenta a cca 5 dalších lidí je ochotný nechat se vydírat, riskovat životy milionů Jihokorejců a vlastně i desítek milionů Američanů. Kvůli 6 lidem!