CZ Premiéra: 22.09.2011

Partička teenagerů se rozhodne strávit víkend v domě na ostrově uprostřed velkého jezera, známého slanou vodou. Zatímco se omladina vesele baví, k jejich stanovišti směřují hladoví žraloci, kteří se v oblasti vyskytují v tolika druzích, že by z toho Jacques Cousteau skákal radostí. První kontakt s dravými parybami na sebe nenechá dlouho čekat a krvavá hostina tak může začít…

            David R. Ellis, režisér dvou dílů Nezvratného osudu či Hadů v letadle, si zřejmě povšiml úspěchu, kterého v loňském roce dosáhl Alexandre Aja se svými zubatými piraněmi a rozhodl se rovněž zamířit pod vodní hladinu. Z široké nabídky adeptů na pojídače lidského masa zvolil dlouhodobě nejoblíbeněji žraloky, do týmu přibral člověka zodpovědného za titulního plaza ze snímku Anakonda a s vědomím, že obec ctitelů brakových filmů o vraždících zvířatech je celosvětově početná, se pustil do práce.

Film je prakticky po všech stránkách klasickým zástupcem výše uvedené kategorie béčkových snímků, v nichž na pána tvorstva číhá nějaký ten nebezpečný živočich. Tradiční je i schéma, po nezbytném krvavém prologu krátké představení skupiny klasických postav (na první pohled nesmělý hlavní hrdina, jeho tajná láska, sympatický svalnatý černoch), se děj přenese na ostrov, za chvíli tu máme prvního žraloka a první krev ve vodě a tak dále a tak podobně.

Aby se však nejednalo o pouhý sled útoků na stále se zmenšující skupinu ústředních postav, přibyli do děje i místní usedlíci (čti: burani), kteří se na žralocích snaží trhnout pár dolarů, a jimž se návnada v podobě pohledných dívek v plavkách více než zamlouvá. Scénárista navíc jejich zařazením do děje odpověděl na otázku, jak se vlastně tolik žraloků do jezera dostalo, aniž by musel, jak je v podobných filmech obvyklé, házet špínu na výzkumy prováděné americkou armádou.

Noc žraloka ani v dalších ohledech příliš nevybočuje ze své kategorie. Připravit se tak můžete na ne zrovna nejlepší herecké výkony hlavních představitelů a především nepřetržitou řadu logických nesmyslů a mezer v ději. Tady je naprosto divná kontinuita místa, támhle se zase všichni chovají způsobem, ukazujícím na dokončené vzdělání v pomocné škole. Jenže nic naplat, k žánru tohle všechno neodmyslitelně patří. Každý sice ví, že žralok žije ve vodě a pokud zůstanete na břehu, nic vám pravděpodobně neudělá (historický doložený případ, kdy mrtvý žralok velrybí spadl na námořníka a rozdrtil ho, se nepočítá…), jenže kdyby postavy do vody nelezly, film by tak nějak nebyl o ničem.

Svůj primární účel, bavit diváka, jinak zvládá film vcelku dobře. Není sice tak zábavný a přestřelený jako loňská Piraňa, ale zůstává svižným, odpočinkovým béčkem, v němž se vyskytuje pár opravdu dobrých hlášek a nechybí ani divácky vděčné momenty v podobě klasických lekaček, kdy žralok zničehonic vyrazí zpod zcela klidné hladiny a sprovodí někoho ze světa. Za plus považuji i originální bonus po závěrečných titulcích. Sice spadá do tzv. WTF kategorie, pobavit však dokáže spolehlivě.

Zklamáním jsou naproti tomu vlastní digitální modely žraloků, které místy působí dost zastarale a hodily by spíš pro projekt realizovaný jen a pouze na DVD. Od filmu, který se dostal do kina, bude zřejmě většina diváků očekávat něco víc. Stejně tak se žraloci mohli na plátně pohybovat o pár minut víc, především účast velkého bílého (snad jste si nemysleli, že by se to bez něj obešlo?) je dost chabá a potenciál nejznámějšího žraločího druhu na světě zůstává trestuhodně nevyužit.

Samotná realizace filmu ve 3D pak působí spíš než cokoliv jiného rozpaky a vyvolává dojem, že cílem tvůrců bylo pouze to, aby divák nechal v kině za vstupenku vyšší obnos. Režisér Aja v minulém roce dokázal, že trojrozměrný obraz lze dobře využít i v béčkovém hororu, tady se však nevyskytuje jediná scéna, ospravedlňující použití této technologie. Jenže na tento fakt si už většina diváků zřejmě zvykla…

            Noc žraloka 3D ve výsledku představuje poměrně zdařilý, oddechový horor na zvířecí téma. Fanoušci nebezpečené filmové fauny si přijdou na své, pobavit však může každého, kdo hledá způsob, jak na hodinu a půl zabít čas. Na druhou stranu však snímek nijak výrazně nevybočuje z řad svých žánrových kolegů, kteří s železnou pravidelností okupují rok co rok pulty DVD prodejen. Faktor zábavnosti tu zkrátka není tak veliký, aby se vyrovnal již zmíněné Piraňi či letitému, ale stále výtečnému králi béčkových žraločích filmů, Útoku z hlubin.