Nespoutaný Django (Django Unchained) – Western podle Tarantina – recenze

CZ Premiéra: 17.1.2012

Dva roky před občanskou válkou osvobodí původem německý lovec odměn dr. Schultz, projíždějící přes americký jih se zubařskou drožkou a s koněm Fritzem, ze zajetí černého otroka jménem Django. Ten mu má pomoci najít a případně zabít tři otrokáře, na jejichž hlavy byla vypsána odměna. Z obou mužů se stanou přátelé a po dobře odvedené práci Schultz Djangovi slíbí, že mu pomůže najít jeho ženu, která byla coby otrokyně odvlečena na některou z rozlehlých plantáží…

Quentin Tarantino pojal svůj film (při téměř tříhodinové délce mám skoro tendenci psát „epos“) jako poctu starým spaghetti-westernům, klasickým westernům a blaxploitation filmům. Nejde mu o konkrétní snímky, zaměřuje se na žánr jako na celek. Měl na jeho natočení dost peněz (o 25 mega víc než na Pancharty), takže si mohl dovolit ještě lepší výpravu (zaprášená městečka, honosné vily, zdobené interiéry…) a o něco dražší technické zázemí (kamera i osvětlení je asi nejlepší ze všech jeho filmů).

Celý film stojí výhradně na vztahu obou titulních hrdinů a na hereckých výkonech jejich představitelů, jimiž jsou Jamie Foxx a Christoph Waltz. Bičem a sluncem ošlehaný divoký otrok s kozí bradkou, mstitel jihu a lamač srdcí s přesnou muškou ve společnosti učeného, úlisného a chladně uvažujícího tuláka z Evropy se smyslem pro vytváření košatých větných konstrukcí tvoří ideální dvojici. Schulz jako všemi mastmi mazaný odpůrce otroctví a Django jako negr na koni jsou vtipní, dojemní a chemie mezi nimi perfektně funguje.

Interesantní jsou i vedlejší postavy, především slizký dědic plantážnického impéria v podání Leonarda DiCapria a jeho obstarožní sluha Samuel L. Jackson. Jsou to zajímavě napsané figurky a zajímavě se vyjadřují, jsou ale poněkud jednorozměrné a ploché, na rozdíl od ústřední dvojice. Také nepředvádějí tolik zajímavé herecké výkony, v porovnání s Christophem Waltzem jsem z nich tedy u vytržení nebyl. Na chviličku se tu objeví také Jonah Hill a dokonce i Franco Nero – kromě něj a titulní písničky ale nemá Tarantinův Django vůbec nic společného s původním Djangem z roku 1966.

Na filmu je samozřejmě znát Tarantinův rukopis. Především akční scény (kterých je pomálu, Nespoutaný Django rozhodně není akční film) jsou příkladnou ukázkou exploatace, jsou velmi krvavé, syrové, zároveň ale komické. Pokud vám přijde vtipné, když někdo někomu ustřelí hlavu, řekne u toho vtipnou hlášku a ten dotyčný odlétne za doprovodu gejzíru krve, je to pro vás výhoda. Některé scény jsou podmalovány atypickou hudbou. Například když střílející Foxx vyběhne ve zpomaleném záběru, tak namísto očekávaného Morriconeho je puštěn současný černošský rap/hip hop. Podobně ne zcela čekaných věcí se režisér dopouští často, když např. střihne ze scény přepadení rádoby Ku-klux-klanem na flashback, kdy se skupina jezdců na útok teprve připravuje, čímž se postará o nejvtipnější scénu filmu. Jindy zas přeskočí celou pasáž, kdy se Schultz a Django oddávají zabijácké profesi, kamarádí se, inkasují peníze a plánují najít Djangovu ženu, vložením obyčejného záběru na zasněženou horu a titulkem: „Pro oba to byla tuhá a výdělečná zima.“ a najednou je děj posunut o tři měsíce dopředu…

Tyto v dnešní době originální postupy a příjemná zpestření ale nezakryjí fakt, že zápletka, ať profesionálně a umě natočená, je primitivní a pro jednoduchý děj neexistuje žádné odůvodnění, proč by měl trvat přes 160 minut. Kvůli tomu občas ztrácí tempo a špatně ho pak získává zpátky, a to zejména v celé druhé polovině, odehrávající se v Dicapriově sídle. Mnohé pasáže jsou zbytečně natahované a dialogů je zbytečně mnoho.

Jinak ale není moc co vytýkat. Nespoutaný Django je prvotřídní konzistentní zábavou, kvalitně zrežírovaným kouskem filmového umění plným hlášek, ikonických scén a kvalitních herců.

 

Hodnocení: 80%

Režie: Quentin Tarantino
Hraji: Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, Laura Cayouette, Sammi Rotibi, Don Johnson, Franco Nero, James Russo, Tom Wopat, Don Stroud, Russ Tamblyn, Amber Tamblyn, Bruce Dern, M.C. Gainey, Cooper Huckabee, Doc Duhame, Jonah Hill
USA, 2012, 165 min

2 thoughts on “Nespoutaný Django (Django Unchained) – Western podle Tarantina – recenze

  1. Už jsem měl možnost Djanga vidět a tenhle film je prostě pecka, Tarantino zase ukázal, proč je vychvalován kritiky i diváky. Nenudil jsem se u něj ani na minutu! Je obdivuhodné, že ten režisér dokáže utáhnout i několik desítek minut dlouhé dialogy bez toho, aby diváky nudil. Osobně jsem hltal každé slovo, které z postav vypadlo. Přemýšlím, že zajdu ještě jednou, určitě to za to stojí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *