CZ Premiéra: 21.3.2013

Všudypřítomnou masáž okolo prezidentských voleb musel zaznamenat snad úplně každý. Pokud se vám již povedlo vzpamatovat se ze všech těch billboardů, reklam, tisíců názorů na facebooku a v televizních zpravodajstvích, tak pouhé dva týdny po inauguraci Miloše Zemana jde do kin dokument, který vám to všechno připomene. Časosběrný snímek absolventa FAMU Tomáše Kudrny totiž sleduje vývoj celého klání o post na hradě v průběhu šesti měsíců, od prvních petic až po zvolení hlavy státu.

Otázka zní, proč pouštět do kin dokument zobrazující relativně nedávné události, které máme všichni ještě živě v paměti. Jako komplexní materiál pro budoucí generace je film celkem funkční a rozhodně není špatný nebo hloupý, nejedná se však o materiál vhodný pro kina a už vůbec ne tak krátce po volbách, jejichž výsledkem je navíc viditelně zhnusena téměř polovina národa, u které se asi nepočítá, že by zrovna na tento film chodila v davech.

Přidanou hodnotou pro diváka je dle očekávání pár hezkých scének „ze zákulisí“, ať už jde o přípravu před televizními debatami nebo o meetingy kandidátů a jejich volebních týmů. Není jich mnoho, většinou jsou ale celkem komické. Rýpání Dienstbiera do Zemana je vtipné, mnohem vtipnější jsou ale některé prvky ze samotných kampaní – u takového Bobobusu opravdu není úplně jasné, jestli by se měl člověk válet smíchy, nebo raději brečet. Nečekejte ale, že se dovíte o jednotlivých kandidátech nějaké překvapující či šokující novinky, spíš se utvrdíte v tom, co jste už dávno věděli.

Počínání Tomáše Kudrny je veskrze sympatické. Jeho film veškeré dění doopravdy pouze nestranně sleduje a nevytváří žádný vlastní názor, nereflektuje ho prostřednictvím jednotlivých scén, ani ho divákovi necpe pod nos. Na druhou stranu není téměř vůbec investigativní, kvůli čemuž možná až příliš klouže po povrchu a nezabývá se tím nejzajímavějším, tedy tím, co jsme neviděli v televizi nebo nečetli v novinách. Zmatky v podpisech nebo možnou angažovanost Miroslava Šloufa v Zemanově kampani snímek jen namátkou zmíní a dál se jimi nezabývá, neřeší ale ani žádné další otázky a pouze pasivně zaznamenává události, u kterých se jeho tvůrci nachomýtli.

Film rozhodně nesnese srovnání s o mnoho lepším Občanem Havlem, kterého táhla nahoru mimořádně sympatická postava Václava Havla, zatímco v Hledá se prezident je středem zájmu parta navzájem se přebíjejících tragikomických figurek. Oba dokumenty se také zásadně liší v časovém rozmezí, ve kterém vznikaly. Občan Havel byl během na dlouhou trať a sledoval Havlovo působení řadu let, čímž zprostředkovával divákovi komplexnější přehled a zasazení do souvislostí. Příspěvek Tomáše Kudrny se naopak zabývá událostí, která se stala v poměrně krátkém časovém intervalu, a navíc není nijak zvlášť zásadní.

Přesto se jedná o dokument nadprůměrný. Oceňuji, jak je sestříhaný a jak zručně je v něm nakládáno se získaným materiálem. Za 20 let se na to rád znovu podívám a zasměji se u toho.