CZ premiéra: 14. 7. 2011

Nejočekávanější film roku je konečně tady! Natěšení fanoušci okusují kalendáře a manažeři multikin si mnou ruce. Závěrečný díl Potterovské ságy toho nasliboval hodně, očekávání spjatá s režisérem Davidem Yatesem nejsou malá a řada vynikajících trailerů jen nabudila diváky k přesvědčení, že poslední díl série bude neskonale epický a famózní. Ale jaký je poslední Harry Potter doopravdy?

Druhá část Relikvií smrti se nevyhne srovnání s první částí, která se vzhledem k pomalejšímu tempu jevila jako pouhé ticho před bouří. Natočena byla poměrně civilně, spíš v podobě survival thrilleru. Její největší chybou ale byl rozporuplný scénář a naprostá absence atmosféry strachu a napětí. Oproti tomu druhá část atmosférou překypuje, dostatek akce neumožňuje příliš mnoho zdlouhavých dialogů (i když párkrát to přesto zaskřípe) a celý film je daleko více položen do žánru fantasy.

Expozicí se Yates nezdržuje a rovnou se vrhá do akce, což je jen ku prospěchu věci. Opravdu to vypadá, jako by byly Relikvie smrti vytvořeny nejprve jako jeden film a pak rozříznuty na dvě části. Žádné vysvětlování, času je málo. Celý zbytek sedmé knihy (rozumějte takových 220 stran) se podařilo nacpat do dvou hodin a deseti minut, což je nejméně ze všech dílů. S Potterem si tak budete připadat jako v lunaparku, kde se od jedné atrakce běží hned ke druhé. Už po první čtvrthodině se známá nerozlučná trojice spouští do hlubin Gringottovy banky a posléze z ní uniká na splašeném drakovi. O pouhých pár vteřin později se všichni tři přemisťují do Prasinek a tajnou chodbou vnikají do Bradavic, odkud v čele s profesorským sborem a hradní stráží vedou čarodějnický odboj proti Voldemortovi a jeho armádě služebníků. Celou dobu jenom zíráte do plátna, buší vám srdce a film skončí dřív, než stačíte říct expelliarmus.

Spolu s přibývajícími díly šla každým rokem ruku v ruce kampaň založená na slovech typu „ještě napínavější“ nebo „ještě temnější“. Zde se ta temná atmosféra dostala až do rovin, kdy se začíná polemizovat o doporučené přístupnosti filmu. Opět přibylo špíny a krve, po zdemolovaných bradavických chodbách se dokonce povalují bezvládná těla mrtvých. Z hlediska vizuálu lze jen těžko něco namítat, hudba Alexandra Desplata je perfektní a skvělé herecké výkony všech představitelů netřeba dále rozvádět.

V dialogových a pomalejších momentech to chvílemi nefunguje tak, jak by mělo. Znát je to především ve scénách, jako je ta úvodní, kde se Harry dohaduje se skřetem o možnostech vyloupení banky, nebo ta, ve které Harry potkává Brumbála na nádraží King´s Cross. Dojde i na laciná moudra a repliky, při nichž si hrdinové často ukazují na levou část hrudi (přitom film paradoxně emocemi zrovna neoplývá). Takové chvilky je potřeba přetrpět, abyste se pak mohli kochat těmi opravdu nádhernými a vydařenými momenty, jako je bravurní pasáž s flashbackem do Snapeovy minulosti nebo dechberoucí scéna, kdy profesorka McGonagallová povolává kamenné sochy do služeb školy. Závěrečný dovětek „O 19 let později“ je pouze k smíchu.

Vzhledem ke knize je snímek dost věrnou adaptací, i když pár změn se urodilo. Bradavická bitva mezi dobrem a zlem je zkrácena na dobu nezbytně nutnou, naopak závěrečný souboj je prodloužen o pár zajímavých scén. Akční sekvence jsou zdařilé, počítačové triky přirozené. Několik postav bylo vyškrtnuto, smrt jiných bohužel není podána dostatečně dramaticky. To, že Voldemort cítí zničení viteálů, je spíše na škodu. Dojemných scén najdete naštěstí dostatek, opět se odvolávám na vynikající Snapeův příběh.

K celkovému konceptu stačí ještě dodat to, že příběh se často navrací k předešlým dílům, což je zásluhou zejména knižní předlohy, naštěstí se ale tento pocit podařilo přenést i do filmu. Nejenže se tedy znovu podíváte na povědomá místa (nádraží 9 a ¾, tajemná komnata…), ale dostane se vám i několika detailů (akromantule, čokoládové žáby…), což nelze považovat za nic jiného než za čistou nostalgii. To vede k myšlence, že celý ten obrovský a kouzelný příběh letos skutečně končí. V Yatesově režii se ho povedlo dovézt do zdárného konce, přestože fenomén Potter potrvá dál. A fanoušek uroní slzu…

P.S. Dabing je na dobré úrovni a za třetí rozměr se tentokrát připlatit vyplatí, i když některé scény jsou pak zbytečně moc tmavé.