Děti moje (The descendants) – Trudný život na Havaji – recenze

CZ Premiéra: 19.01.2012

Matt King (George Clooney) žije na Havaji, ale jak sám během úvodních scén říká, není to žádný ráj na zemi, neboť jeho život je stejně všední jako život kohokoli jiného. A popravdě, nenachází se zrovna v lehké situaci. Jeho žena je po nehodě v kómatu a doktor mu po dlouhé hospitalizaci oznámí, že už se neprobudí a že je načase ji odpojit. Matt se tím pádem musí vypořádat hned s několika věcmi. Na krku mu zůstanou dvě dcery (10 a 17), se kterými nechová zrovna ukázkový vztah a o které se nikdy sám nestaral, a také je třeba oznámit informaci o ukončení léčby rodině a přátelům. A aby toho nebylo málo, zjistí, že jeho žena měla milence, a rozhodne se ho najít…

Film Alexandera Paynea má dvě hodiny, přitom děj je až podezřele řídký. Stejně jako na jeho předchozí filmy Bokovka a O Schmidtovi se ale nedívalo kvůli ději, nýbrž kvůli atmosféře a pomalým, klidně plynoucím dialogům. Děti moje jsou dramatem o emocích, o lidských vztazích, o odpuštění a o síle rodinných pout. Nic jiného od nich nečekejte.

Nedostatky v příběhu nahrazuje Payne zenovými záběry na tváře hrdinů, na staré fotografie, na krásy havajských ostrovů a podobně. Ze začátku jsou schůdné a působí nenásilným, odpočinkovým dojmem. Vše se ale jednou přejí. A to včetně kytarového soundtracku, ze kterého jsem měl pocit, že běží pořád dokola. Konec je už doslova natahovaný a spousta scén působí zbytečně a prázdně, o to víc pak potěší, když se dostaví nějaká pasáž, kde spolu hrdinové interagují a dialogy přibírají na síle. Proto existuje jeden dobrý důvod, proč film vidět – herci.

Role nepříliš výrazného, ale přesto charismatického Matta Clooneymu sedla, takže mu snadno uvěříte, jak pro něj není lehké být rodičem na celý úvazek. Nepředvádí však nic oslnivého, takže alespoň nezastiňuje výborné představitelky svých dcer. Herci ve vedlejších rolích jsou přinejmenším dobří, a to včetně přítele Mattovy starší dcery, což je tupý frajírek, kterému byste nejraději dali hned pěstí do obličeje – což se také ve filmu stane. Coby komická figura jako jediný ustojí i snahu o začlenění pár humorných hlášek. Jinak pokusy o jemný humor moc nevycházejí a narušují pečlivě budovanou stavbu dramatu, jež by mělo vyznívat spíš smutně a uvědoměle, než tragikomicky. Takhle mnoho zásadních pasáží působí jako laciný sentiment místo toho, aby v nich vřely emoce ze smrti a ztráty někoho blízkého.

Jinak jsou Děti moje ale poměrně konzistentní a atmosférické a dobře se na ně dívá. Jako odpočinkový film rozhodně neurazí, i když by měly na víc. Je na nich znát, že jsou podle knižní předlohy. Chtělo by to ale zaměřit se víc na hrdiny a méně na situace, ve kterých se nacházejí. Rozhodně bych ocenil víc těch parádních dialogů a minimalistických obličejových kreací namísto nikam nevedoucí linie, ve které Matt prodává nějaké pozemky. Ta totiž děj nijak neposouvá a je kompletně nadbytečná.

Snímek mi trochu připomněl loňský, podobně atmosférický a podobně dobře zahraný film s názvem Děcka jsou v pohodě. Ten měl ale mnohem větší sílu a hlubší poselství. Děti moje se oproti němu rozplynou o dost rychleji a nijak hluboký dojem nezanechají.

 

Hodnoceni: 60%

Režie: Alexander Payne
Hraji: George Clooney, Mary Birdsong, Shailene Woodley, Matthew Lillard, Judy Greer, Beau Bridges, Robert Forster, Michael Ontkean, Amara Miller, Nick Krause, Barbara L. Southern
USA, 2011, 115 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *