CZ premiéra: 12. 11. 2009

Indický vědec zjistí, že kvůli obrovské sluneční erupci zmutovala neutrina a zemskému jádru začala růst teplota. Bylo teplejší a teplejší, až v hloubce asi tří čtyř kilometrů začala vřít voda. A má to být ještě horší, rozpad tektonických desek, obří přílivové vlny… Kontaktuje americkou vládu, která začne problém okamžitě řešit. Kupodivu nesestrojí obří loď, která poletí s jadernou pumou k slunci, nebo naopak k zemskému jádru. Ne, vláda se připraví na konec světa.

2012 je nový film Ronalda Emmericha (Den nezávislosti, Den poté). Po vlažně přijatém 10 000 B.C. se rozhodl, že se vrátí k tomu, co mu šlo nejlépe. Ukáže nám, jak má správně vypadat katastrofický film. A vezme to rovnou od podlahy a zničí celý svět. 2012 se tak stal pro milovníky katastrofických filmů novou modlou. První ukázky navíc napověděli, že Emmerich moc nepřeháněl a opravdu by nás mohl čekat nejdestruktivnější film všech dob. Dočkali jsme se?

Ano. Co se týče ničení světa, lepší a větší film tu dosud nebyl. Jednotlivých scén sice není moc (naprostou většinu z nich už prozradil trailer), ale jejich délka se pohybuje okolo deseti minut. V nich uvidíte například průlet rozpadajícím se velkoměstem, kdy lidé, auta, domy a kusy silnic padají do obrovských a zdánlivě nekonečných prasklin v zemi. Největší a nejtroufalejší lidské monumenty se rozpadají a drtí pod sebou stovky obětí. Výbuch sopky, který je vidět na míle daleko a jejíž láva a prach pokryje polovinu kontinentu. Přílivové vlny jsou tak silné, že dokážou mrštit letadlovou lodí o Bílý dům.

Destrukce je zkrátka perfektní a jedinečná. Pokud máte rádi katastrofické filmy, je pro vás novinka německého megalomana povinností. A především pro vás platí následující informace. Žádná negativa zde nejsou tak silná, aby přebyla největší destrukci, jakou jste kdy mohli na plátně vidět.

Bohužel už je toho jen málo, co se dá považovat za klady. Jedním z nich je rozvržení postav. Najdeme tu jak vědce (Chiwetel Ejiofor), který na všechno hrozící nebezpečí přijde (resp. přijde na to jeho indický přítel, který má ovšem jen epizodní roli). Pak samozřejmě amerického prezidenta (Danny Glover), který se snaží (bez patriotismu!) zklidnit situaci. A pro diváka asi nejoblíbenější postava bývalého spisovatele Jacksona Curtise (John Cusack), který řečem o konci světa nevěří. Nebude to ale trvat dlouho a uvěří. To s ním uvidíme ty největší a nejlepší scény.

Všechny postavy jsou klasické archetypy katastrofických filmů, takže originalitu nečekejte. Curtis je rozvedený otec, který se snaží najít k dětem tu správnou cestu. Bývalá žena (Amanda Peet) si zatím našla cestu k plastickému chirurgovi (Thomas McCarthy). Samozřejmě že na konci všechno dopadne přesně podle šablony, ale nepovažoval bych to za negativum. Divák ví, co ho čeká a tak se může soustředit na drtivé pohromy.

Herci navíc odvádějí svůj klasický standart (u Johna Cusaka, Olivera Platta či Dannyho Glovera to znamená nadprůměr), který dokázal neumětel Emmerich přeměnit do nudného průměru. Naopak Woodyho Harrelsona se budete kvůli podivným kreacím spíš bát. Jediným, kdo tak stojí za vypíchnutí je ruský miliardář Karpov (Zlatko Buric). Stereotyp rusa v amerických filmech je zde přetvořen skoro až do karikatury a hercovi evidentně skvěle sedla. Jeho hlášku „It´s russian“ nevymažete z mysli ještě hodně dlouho.

Tím se dostáváme k dialogům. „It´s russin“ ještě možná bylo plánované jako hláška, naprostá většina dialogů už ale nejspíš ne. Jejich debilita nezná mezí. Skloubí se tu neuvěřitelný patetismus s brutální doslovností. Pokud vás svou neuvěřitelnou blbostí pobavilo Stalo se, budete se královsky bavit i zde. Pokud ne, dobře si rozmyslete, zda 2012 chcete skutečně vidět.

Drobná ukázka Emmerichova scénáristického umu: Postava Amandy Peet se baví v obchodě se svým současným milencem: „Nemáme nejlepší vztah. Jako by mezi námi byla prasklina.“ Následuje obrovské zemětřesení, které roztrhne obchod a mezi dvojicí najednou zeje asi desetimetrová prasklina. Ve filmu to samozřejmě vyzní mnohem vtipněji.

Emmerich má totiž jedno obrovské nadání. Ať se snaží na plátně vykreslit jakoukoli emoci, vždy mu z toho vyjde jen jedna. Smích.

To by moc nevadilo, alespoň se divák baví, ale bohužel to ovlivňuje i ostatní aspekty filmu. Nedokážete soucítit se stovkami umírajících, či se zaleknout drastické destrukce celého města, když jste se před vteřinou zasmáli naprosto stupidnímu dialogu. 2012 je tak docela unikátním dílem. Katastrofické scény fungují mnohem lépe v traileru, než ve filmu, kde znáte kontext celé scény.

Druhou nevýhodou je občasné užití digitální kamery. Je to zhruba třetina nekatastrofických záběrů a jejich kvalita je spíš otřesná. V některých chvílích, kdy na plátně nejsou známé postavy by vás dokonce nejspíš nepřekvapilo, kdyby spolu začali divoce souložit. Připomínají totiž mezihry z porna.

Ale znovu opakuji: Pokud máte rádi katastrofické filmy, žádná z výtek pro vás nebude tak velká, aby se vám film nelíbil. Pokud je rádi nemáte a nebavíte se u ubohých rozmluv filmových postav, návštěvu kina si raději nechte ujít.

Z hodnocení je celkem jasně poznat, k jaké diváků lidí autor patří.

85%

Režie: Roland Emmerich
Hrají: John Cusack, Amanda Peet, Woody Harrelson, Thandie Newton, Chiwetel Ejiofor, Oliver Platt, Thomas McCarthy, Beatrice Rosen, Chin Han, Danny Glover, Jimi Mistry, Patrick Bauchau, Blu Mankuma, Johann Urb, Ty Olsson
USA / Kanada, 2009, 158 min